ODS
Ředitelka střediska Diakonie ČCE v Jablonci nad Nisou a zastupitelka statutárního města Jablonec nad Nisou
Téměř dvacet let se pohybuji v oblasti sociálních služeb. Především v Libereckém a Královéhradeckém kraji. Uvědomuji si, jak důležité je povolání pracovníků v sociálních službách. Nejen při pandemii se ukázalo, že bez péče v sociálních službách by byla zátěž zdravotnického systému mnohem vyšší.
Proto jsme začali již před dvanácti lety spolu s městem Jablonec udělovat ocenění pracovníkům, kteří se profesionálně, s velkým nasazením a empatií starají o naše nejkřehčí obyvatele – o seniory. Ať již přímo v domácnostech, nebo v pobytových zařízeních. Titul „Jablonecká pečovatelka“ již získalo přes osmdesát žen, a dokonce i dva muži. Každoročním oceněním zvyšujeme prestiž tohoto náročného a tolik potřebného povolání.
Ztotožňuji se s prioritami kraje podporovat především služby péče v terénu, a přitom ale také myslet na ty, kteří nemohou zůstávat ve svém přirozeném prostředí a potřebují lůžka v pobytových zařízeních. Chci se aktivně podílet na procesu plánování kapacit sociálních služeb, ale i na zvyšování prestiže pracovníků v sociálních službách v Libereckém kraji.
Síť našich sociálních služeb musí pokrývat všechny sociální potřeby obyvatel kraje. Kraj podává pomocnou ruku i tam, kde se rodina potýká se závislostmi, s dlouhodobou nezaměstnaností, dluhy či nedostatečným bydlením. Podporuje organizace, které tyto osoby aktivizují a nabízejí zařazení do společnosti. Optimalizace základní sítě sociálních služeb v kraji je nikdy nekončící proces. Je potřeba myslet na skutečné potřeby obyvatel kraje, které se neustále mění.
Kromě své práce s řízením Diakonie jsem také členkou Správní rady Diakonie Českobratrské církve evangelické. Druhé volební období působím v zastupitelstvu Statutárního města Jablonec nad Nisou a jako předsedkyně komise humanitní a sociální péče při radě města Jablonec, členka komise pro menšiny a sociální začleňování při radě Libereckého kraje.
Svůj volný čas ráda trávím s rodinou. Máme dvě dospělé dcery a je pro nás čím dál vzácnější sejít se ke společným chvilkám. Oba s manželem pak rádi trávíme společný čas v přírodě, ideálně na kole.